Články

Hana a Kvakoš

0

Šéfredaktorka Elly


Celý týden jsem přemýšlela nad tím, o jakou další půvabnou společenskou chvilku z mého života se vámi podělím. Samozřejmě bych mohla napsat o tom, jak můj pudl zcizil a sežral čokoládového anděla i s alobalem a pak ho komplet celého vyblil na můj žlutý koberec v pokojíčku, ale to by ve vás nevyvolalo pocit úlevy, že nejste jediní chudáci na světě.

Uvědomuji si a beru zcela zodpovědně to těžké břímě bytí samaritánem. Měla bych dostat nějakou Nobelovku nebo tak. Nicméně můj budoucí muž mi chtěl být múzou a pronesl, ať napíšu o tom, jak ještě v březnu mám doma vánoční stromeček. Na to jsem odpověděla, že je to přece „upe“ normální a že prostě jen sundám baňky a nahradím je velikonočníma vajíčkama a budu mít kraslicovník.. Nakonec se tato rada ukázala být užitečná. Užitečnější než ta minulá, kdy mi na otázku, kterou hudbu mám zvolit na příchod k oltáři, odpověděl: „Ten pochod Darth Vadera!“

Změnila jsem předešlé stanovisko, stromeček i s ozdobama obalila potravinářskou folií a šupky dupky do sklepa. Tam jsem si, zakopnuvši o sousedovic žabku, málem rozbila držku o futra a inspirace byla na světě. Vzpomněla jsem si na příhodu, která se mi stala loni v létě.

Učila jsem s kolegyní v jedné firmě mimo Ostravu, kam jsme mou károu, též zvanou Křupka, dojížděly. Po odučení jsme se pak ve sjednaný čas potkaly u vrátnice a vracely se zpět. Po odučené hodině s panem Kvakošem (velice přemýšlivým a příjemným studentem) jsem byla na odchodu směr vrátnice. Ten den mi ale bystrý, přesto někdy opravdu velmi zpomalený Kvakoš nabídl, že mne na vrátnici odveze. Jen ještě pošle jeden e-mail. Následně, že si jen zavolá. Asi po dvaceti minutách, kdy jsem chtěla kopat sama sebe do hlavy, že jsem nešla pěšky, pronesl, že si teda ještě skočí na WC a jedem.

Chopila jsem se svého telefonu a odeslala kolegyni (která v té době u auta již určitě stihla počít, porodit a vychovat dítě) sms s textem: „Kvakošovi to trvá jak hladnému sraní, budu na bráně za 5 minut.“ Poté, co jsem uslyšela cinknutí vycházející z jeho kožené brašny, mi to došlo. Polkla jsem na sucho. Jako Jerry, když viděl, že je Tom hodně naštvaný. Jo, já to vážně poslala Kvakošovi! Taky jste si vždy říkali, že to prostě nejde? Poslat zprávu člověku, kterému nepatří? Například smsku pro milenku manželce a podobně? Ano, lze to! A není to vůbec těžké! A takový příběh pak končí něčím podobným jako: „Pane Kvakoši, můžete pro mne něco udělat? Potřebovala bych, abyste smazal zprávu, která vám ode mne teď přišla. Nepatřila vám...."

Autorka článku: Hanka Vykopalová

Ilustrátorka: Eliška Vašutová

Fotogalerie