Nějaký virtuální klasik prohlásil, že teprve až čelíte životní krizi, zjistíte, kdo je váš opravdový přítel. Dobře, řekl to Magic Johnson a je to tisíc let staré klišé, ale je pravdivé. My jsme tři. 2 holky a jeden kluk. No, teda spíš 3 holky! Říkáme si MORKY. Prostě 3 debílci, kteří se dokážou smát 30 minut v kuse zvětšené fotografii úst jednoho z nás. Nemáme rádi stejné lidi (teda krom toho škaredého zrza Eda Sheerana, na tom se neshodneme) a všichni tři stejně prokrastinujeme a chodíme všude pozdě. Každá naše schůzka je spíš sázka do loterie, kdo a o kolik hodin přijde pozdě. Ovšem pokud jsme (jako největší prokrastinátoři na světě) naši schůzku neodložili!

Morky jsou kamarádi, které bolí stejné věci, jako vás a kteří začnou po jedné emotivní chvilce „natajnačku“ nalívat v hospodě panáky Jägermeistera, i když je evidentní, že máte naváto už po 2 pivech (jo, vydržím prd). A to pak končí tak, že už nejsem jen master of mouth guitar, ale tančím na Smells like teen spirit s barovou židlí místo kytary. Svoji imaginární kytarou, která není zas až tak imaginární, jak bych myslela, následovně málem přizabiju procházejícího číšníka a poté, co jsem vyloučena z tanečního parketu, usedám ke stolu – jakožto za své piáno a předvádím Stevieho Wondera.

Ráno se po probuzení divím ( wonder!), proč mě bolí za krkem. A nejenom za krkem. Taky taková ta věc nad zubama (právě jsem si vygooglila, že se to nazývá retní uzdička a než jsem to stihla podrobněji specifikovat, vyskakovaly na mě obrázky zcela jiných uzdiček). A to je přesně ono. Tak zpětně poznávám, že jsem to přepískla. S pár promile v krvi se dokážu opakovaně zranit zubním kartáčkem. Situace, kdy mi již zmíněný nástroj (u většiny národů primárně používán k ústní hygieně) sjede z předních zubů a zasekne se o tu věc. A když už se vám to stane potřetí, ta bolest je jakože dost intenzivní. Něco jako když chcete hodit andělíčka do lákavé hromady sněhu a po dopadu zjistíte, že pod ní byl stojan na kola. Jo..AU!

Každý z nás má jistě někde hluboko v nitru ukrytou vzpomínku na nějakou podobnou alkoholovou zkazku. Já si z toho večera už moc nepamatuju, vím ale jistě, že jsem nasedla na tramvaj číslo 11 a vydala se na okružní jízdu Ostravou. S ksichtem rozpleštěným o to nechutné umaštěné sklo, jsem jen sem tam vnímala hlasy, něco jako: „Hej more, ona je mrtfa!“ Teorii místních obyvatel o mém umrtí jsem vzápětí vyvrátila tím, že jsem si přímo v tramvaji nablila do svetru… Najebaní jak syslové jsme byli všichni tři, ale poučení o skrytém alkoholismu a o tom, že čtvrtinu všeho vína v ČR vypijí ženy do 34 let, jsem dostala jen já!

A má rada na závěr zní: nechlastejte, když to neumíte!

PS: Schválně napište do Googlu Ed Sheeran. Ten člověk vás bude strašit ve snu !!

Autorka článku: Hanka Vykopalová

Ilustrátorka: Eliška Vašutová

Fotogalerie