Články

Hana a fyzioterapeut

0

Šéfredaktorka Elly


V mém životě se občas vyskytnou chvíle, kdy moc usiluju o to, abych na své okolí působila inteligentním dojmem. Znáte to, ne? Tváříte se jako neurochirurg, který právě operuje mozek. A je jedno, jestli jako lektor mluvíte o přístupu k problematice kvality vzdělávání v České republice (ano, též jsem usnula, než jsem to vůbec vyslovila) nebo o tom, jak jste si změnili profilovku na „Instáči“ Okolí vám to žere. Vypadáte zapáleně a jako opravdový znalec, i když vlastně kvákáte o hovně.

Poslední dobou se mě zmocňuje takový nelibý pocit, že to takhle dělá polovina národa. Nebo aspoň ta část, která má počítač a připojení k internetu. Čili i já! Aneb expertem je nyní ten, který má názor a textový editor :-).

Oproti tomu jsou situace, kdy zaručeně působím na okolí jako naprostý RETARD! To je nejspíš zbytek mého života, kdy mozek jako by se vznášel nad mojí vydlabanou hlavou a pozoroval, jestli to, co vypouštím z úst, myslím vážně! Jestli OPRAVDU v hodině angličtiny položím tomu postaršímu pánovi otázku, zda má ráno rozcuchané vlasy, i když je vlastně úplně plešatý. Nebo se ve vtipu studentů dotážu, zda chovají krom dětí i nějaká jiná zvířata. Mimochodem, ta otázka o vlasech v učebnici vážně je!

Jindy zase oslňuji pohotovými reakcemi. Hlavně při setkání s doktory. Nebo s kýmkoli ve zdravotnickém zařízení. Já nevím, čím to je, ale před těmito lidmi si pokaždé připadám jako imbecil nejtěžšího kalibru, který není schopen ze sebe vypravit normální větu. Bohužel si tak nejen připadám, já tak opravdu i působím. Jako tehdy na rehabilitaci po úrazu nohy.

Sličný pan fyzioterapeut (bohužel již úspěšně seznámen s mojí bystrostí i uměním stupidní poznámky) se mne dotazuje: „Jaké je vaše povolání? Kdy můžete na další rehabilitaci? “ Já s důležitostí neurochirurga odpovídám: „Učím v jazykovce. Takže jsem v podstatě flexi..“ „Uhm uhm, co jste vlastně dělala?“ Stále důležitá jako hovno na lopatě jsem odpověděla, že jsem se zranila při tréninku na taneční vystoupení. Muž, faktem, že tančím zjevně neoslněn, pokračoval v pokládání dalších otázek a po krátké odmlce doplnil: „Takže latina??“ A já na to: „Neee proboha, proč latina? Kdo by se to dneska chtěl učit? Bych zdechla hlady! Jsem angličtinářka.“ Než jsem stihla dokončit větu, mému drůbežímu mozku, levitujícímu nad hlavou, došlo, že se vlastně ptal, jakému tanci se věnuju.

Pozdě, nálepku lobotomizovaného šimpanze mi v tomto zařízení už nikdo nesundá!!

Autorka článku: Hanka Vykopalová

Ilustrátorka: Eliška Vašutová

DALŠÍ DÍL MINULÝ DÍL

Fotogalerie